Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Odbor sociálních věcí

Týden náhradního rodičovství

TÝDEN NÁHRADNÍHO RODIČOVSTVÍ 2020

Ve dnech 5. až 11. října 2020 se na území Libereckého kraje koná již čtvrtý ročník Týdne náhradního rodičovství, který pořádá pracovní skupina pro vyhledávání náhradních rodičů v rámci kampaně MÍT DOMOV A RODINU – „Samozřejmost nebo vzácnost?“. Kampaň má za cíl zvýšit zájem o náhradní rodinnou péči. Tématem letošního ročníku jsou mýty panující o náhradním rodičovství.

Během týdne se uskuteční akce pro veřejnost po celém Libereckém kraji. Budou to například besedy s odborníky a pěstouny, výstava, či kontaktní bannerová kampaň v ulicích. Některé z původně plánovaných akcí byly s ohledem na současnou situaci zrušeny, ostatní se uskuteční za dodržení hygienických podmínek a dle současných nařízení vlády. 

 

Plakát TNR 2020

Bližší informace k jednotlivým akcím:

6. 10. 2020, od 16:00, beseda „Mýty o pěstounské péči“, pořádá Centrum pro rodinu Náruč, z.ú., Skálova 540, Turnov - více informací zde

6. 10. 2020, od 8:00, „Najdi náhradního rodiče“ – kontaktní kampaň věnující se mýtům v pěstounské péči pořádá Rodinné centrum Maják v prostorech u supermarketů - více informací zde

7. 10. 2020, od 15:00, „Pěstounství, mýty a realita“ - tři přednášky věnující se mýtům v pěstounství doplněné zkušenostmi pěstounů pořádá Krajský úřad LK v Kultivaru, Na Rybníčku 387/6, Liberec - více informací zde - ZRUŠENO

7. 10. 2020, od 18:00, „Pěstounství jako cesta“ pořádá  Centrum Protěž, z.ú. v Krajské vědecké knihovně v Liberci - více informací zde - VÝSTAVA SE BUDE KONAT BEZ DOPROVODNÉHO PROGRAMU

7. 10. 2020, od 13:00, beseda s terapeutkou Mgr. Marcelou Polákovou na téma „Vývojové fáze náhradní rodiny“ pořádá Dobrá rodina o. p. s., Anenská 988/3, Jablonec nad Nisou - více informací zde

7. 10. 2020, od 15:00, beseda „Povídání o pěstounské péči“ pořádá Městský úřad Železný Brod, náměstí 3. května 18, Železný Brod - budova "B" - více informací zde - ZRUŠENO

8. 10. 2020, od 17:00, živá knihovna „Příběhy pěstounství v nás  a kolem nás IV“, pořádá Amina o.p.s. v Kultivaru, Na Rybníčku 387/6, Liberec - více informací zde - ZRUŠENO

9. 10. 2020, od 14:00, beseda s pracovnicí magistrátu Mgr. Pavlínou Habánovou na téma „Historie doprovázení pěstounů na Jablonecku“, pořádá Dobrá rodina o.p.s., Anenská 988/3, Jablonec nad Nisou - více informací zde

5. - 9. 10. 2020, bannerová kampaň v Turnově ve vestibulu Nové radnice, pořádá Centrum pro rodinu Náruč, z.ú.

5. - 9. 10. 2020, bannerová kampaň v České Lípě v prostoru mezi obchdoními domy, pořádá Farní charoita Česká Lípa - více informací zde

5. - 9. 10. 2020, bannerová kampaň v Semilech na Riegrově náměstí, pořádá Centrum DAR - více informací zde

5. - 7. 10. 2020, bannerová kampaň v Liberci na náměstí Dr. E. Beneše a v ulici 5. května, pořádá Krasjký úřad LK, Centrum Protěž, z.ú. a Amina o.p.s.

Po celý týden bude probíhat facebooková kampaň „Pěstounská péče – mýty“ na FB stránkách Rodiny v centru, z.ú. - více informací zde

 


PROGRAM TÝDNE NÁHRADNÍHO RODIČOVSTVÍ 2019

Plakát 2019

Bližší informace k jednotlivým akcím:

11. ŘÍJNA 2019, od 17.30 hodin, Příběhy pěstounství v nás a kolem nás, Kino Varšava v Liberci (podrobněji zde a zde)

10. ŘÍJNA 2019, od 16 do 21 hodin, I děti se dají pěstovat, Kavárna KUS v Turnově (podrobněji zde)

10. ŘÍJNA 2019 od 10.30 do 18 hodin, Beseda s pěstouny o náhradním rodičovství, Jiráskova 4898/9 v Jablonci nad Nisou (podrobněji zde)

10. ŘÍJNA 2019 od 8 do 17 hodin, Den pro náhradní rodičovství, Kino Crystal, Česká Lípa (podrobněji zde)

9. ŘÍJNA 2019 od 13 do 17 hodin, Děti patří do rodiny, Dělnická 243, Semily (podrobněji zde)

9. ŘÍJNA 2019 od 14 do 18 hodin, 4x o pěstounské péči, , Krajský úřad Libereckého kraje, U Jezu 642/2a, budova A, 3. patro, místnost 326a, Liberec (podrobněji zde)

8. ŘÍJNA 2019 od 10.30 do 18 hodin, Den na téma osvojení, Jiráskova 4898/9 v Jablonci nad Nisou (podrobněji zde)

8. ŘÍJNA 2019 od 13 do 15 hodin, Náhradní rodinná péče – Šance na nový začátek, náměstí 3. května 18, třetí patro budovy B, Železný Brod (podrobněji zde)

8. ŘÍJNA 2019 od 9 do 18 hodin, Den otevřených dveří, Palachova 504/7 v Liberci (podrobněji zde)

8. ŘIJNA 2019 od 16 do 18 hodin, Po stopách rodiny, U Školky 579 v Tanvaldu (podrobněji zde)

7. ŘÍJNA 2019 od  9 do 11 hodin tvořivé dílny a od 17 do 20 hodin promítání dokumentu Rodiče napořád v Novém Boru (podrobněji zde)


Krajský úřad Libereckého kraje v rámci Týdne náhradního rodičovství pořádá akci s názvem 4x o pěstounské péči.

4 x o pěstounské péči


PROGRAM TÝDNE NÁHRADNÍHO RODIČOVSTVÍ 2018

tnr 2018

Více o programu akcí jednotlivých organizací naleznete v přiložených plakátech:

Den otevřených dveří Centra Protěž

Co znamená mít "rodiče napořád"?

S Rodinou za křišťálem

I děti se dají pěstovat

Den pro náhradní rodičovství

4x o pěstounské péči

příspěvky: Příprava na náhradní rodičovství, Jiné děti?, Kontakt dítěte v pěstounské péči a pěstounské péči na přechodnou dobu s jeho biologickou rodinou, Doprovázení náhradních rodičů. Možnost podpory pěstounů při výkonu pěstounské péče

Rodinná cesta za pokladem

Náhradní rodinná péče

Příběhy pěstounství v nás a kolem nás

 

Rozhovory k TNR 2018:

Komplikované začátky nemusejí znamenat špatné konce

dar

V rámci Týdne náhradního rodičovství 2018 vám představujeme činnost doprovázející organizace, která je zároveň realizátorem kampaně MÍT DOMOV A RODINU.

Představte ve zkratce, jak vaše organizace pracuje s pěstouny, jaké služby jim poskytuje a jak se na Vás mohou obrátit.

Centrum DAR (Domov a rodina) působí v Libereckém a Královéhradeckém kraji. Naše pobočky najdete v Semilech, Vrchlabí a Trutnově. V současné době tvoří naši klientelu přes 70 pěstounských rodin, své služby nabízíme i zájemcům o náhradní rodinnou péči a široké veřejnosti.

Centrum DAR zajišťuje doprovázení pěstounských rodin po celou dobu péče o dítě, pomoc v obtížných situacích, které se v průběhu péče objevují. Naši pracovníci pomáhají pěstounům při kontaktech s biologickou rodinou dítěte, při zpracování minulosti dítěte a vyrovnání se s případnými traumaty. Nabízíme také terapeutickou pomoc dítěti i celé rodině. Organizujeme setkávání s programem pro celé rodiny, kde mohou pěstouni sdílet své zkušenosti a předávat si inspiraci. Realizujeme vzdělávání, které probíhá formou víkendových pobytů nebo jednodenních seminářů. Témata vzdělávání se odvíjí od potřeb a požadavků našich klientů. Pořádáme také víkendové pobyty pro děti z pěstounských rodin a mnoho dalších aktivit.

Na pracovníky centra se mohou obracet i všichni zájemci, kterým je problematika náhradní rodinné péče blízká a chtějí se dozvědět více. Další informace a kontakty získáte na našich webových stránkách a na facebooku.

 

Proč jste se přidali do kampaně MÍT DOMOV A RODINU „Samozřejmost nebo vzácnost?“.

K tomu, aby bylo možné systém pěstounská péče nadále rozvíjet, je třeba mít dostatečný počet kvalitních pěstounů. Tato kampaň, kterou zaštiťuje Krajský úřad Libereckého kraje, umožňuje jednotlivým subjektům působícím v oblasti náhradní rodinné péče oslovit co nejširší veřejnost, podat jí dostatek informací o pěstounství, odpovědět na otázky, které je v souvislosti s tématem napadají a dostat pěstounskou péči do povědomí. Hlavním cílem kampaně je získávání nových zájemců o náhradní rodičovství. Centrum DAR aktivně propaguje náhradní rodinnou péči, a proto jsme se také přidali do této kampaně. Propojení v rámci celého kraje umožňuje organizacím dostatečný prostor prezentovat své nápady, zkušenosti a zároveň zajišťuje jednotné působení a větší dosah kampaně.

 

V čem je podle vás pěstounská péče nejvíce přínosná?

Základní význam pěstounské péče spatřujeme v tom, že dává dětem možnost prožít dětství v náhradní rodině. V rodině, která je nejvýznamnějším sociálním společenstvím, ve kterém dítě získává základy pro mezilidské vztahy na celý život. Pro správný vývoj dítěte je bezpodmínečně nutné, aby co možná nejdříve po narození navázalo citové pouto k rodičům – ať už biologickým nebo náhradním. Díky tomuto vztahu má dítě možnost poznávat okolní svět, učit se důvěřovat lidem a poznává jistotu a bezpečí domova.

Pěstounská péče dává dětem naději, že komplikované začátky nemusejí znamenat špatné konce.

_____________________________________________________________________________________________________________

Je strašně důležité mít oporu v rodině, říká tvář Týdne náhradního rodičovství Michal Bulíř

bulir

Pro letošní rok se s Týdnem náhradního rodičovství, který probíhá v rámci kampaně MÍT DOMOV A RODINU "Samozřejmost nebo vzácnost?", spojil útočník Bílých Tygrů Liberec Michal Bulíř. V rozhovoru se mimo jiné dočtete, čím ho kampaň zaujala, co si myslí o pěstounské péči a na co z dětství rád vzpomíná.

Proč jste se rozhodl stát tváří Týdne náhradního rodičovství a spojil se tak s kampaní MÍT DOMOV A RODINU?

Na kampani mě zaujalo to, že chce pomoci dětem, které ve své rodině vyrůstat nemohou právě tím, že jim hledá náhradní rodiče. Od doby, co mám malou dcerku, už vnímám tuhle problematiku trošku jinak. Vím, jaké to je starat se o dítě a jaké to je pro dítě, když má svoje rodiče a může vyrůstat v rodinném prostředí.

Co pro Vás osobně znamená domov a rodina?

Pro mě to znamená strašně moc, i když jsem od rodičů odešel celkem brzy. Osamostatnil jsem se v 17 letech. Tím, že jsem od malička žil doma s rodinou, dostalo se mi všeho, co by se podle mě mělo dostat každému dítěti. Je strašně důležité mít oporu v rodině. Stejně tak je důležitá i výchova rodičů, která vás formuje na celý život.

V čem vidíte největší výhody pěstounské péče?

Já vidím největší výhodu v tom, že se děti mají za kým vracet domů, že mají rodiče, kteří se o ně starají. To si myslím, že je ta největší výhoda – mít rodinné zázemí. V zařízení má dítě kolem sebe partu dětí a střídají se u něj tety. Kamarády si člověk najde vždycky, ale rodinu mu nic nenahradí.

Myslíte si, že se v České republice téma pěstounské péče dostatečně propaguje?

Já osobně jsem žádnou kampaň na podporu pěstounské péče nezaregistroval. Ve zprávách se občas něco na toto téma objeví, ale jinak jsem si ničeho nevšiml. Do této doby mě ani nenapadlo se o toto téma více zajímat.

Uvažoval byste někdy o přijetí dítěte do pěstounské péče?

To je těžká otázka. Vždycky jsem si přál mít dítě a to se nám teď povedlo, ale kdyby nastala situace, že by to z nějaké důvodu nešlo, tak bych určitě zvažoval jiné možnosti.

Co nebo kdo Vás přivedl k hokeji?

K hokeji mě přivedl můj děda, který byl viceprezidentem libereckého klubu. Dělal trenéra, od malička se o mě staral a vedl mě k hokeji. Táta hrál fotbal, takže ten na hokej neměl moc času. Děda mě k hokeji přivedl, když mi byli tři roky. Od tohoto věku jsem chodil na zimák, snažil jsem se vnímat tu hokejovou atmosféru a už jsem u toho zůstal.

Jaký je Váš nejhezčí zážitek z dětství?

Když se tak zpětně ohlédnu, tak se mi líbilo, že jsme u nás na sídlišti měli partu kluků, se kterými jsme vymýšleli různé hry venku. Myslím, že to v dnešní době trošku opadlo a že většina dětí je doma a má trošku jiné zájmy - jako například počítače. My jsme přicházeli ze školy, udělali jsme si povinnosti a šli jsme si hrát ven. To bych přál každému dítěti i v dnešní době.

_____________________________________________________________________________________________________________

Tím, že jsme se stali pěstouny, jsme jen získali, říká pěstounka

V rámci Týdne náhradního rodičovství vám přinášíme třetí a poslední ze série rozhovorů k tématu pěstounské péče - tentokrát s pěstounkou z Libereckého kraje.

Proč jste se rozhodla stát pěstounem? Co Vás motivovalo?

V mém srdci a našem domečku bylo dost místa pro dalšího človíčka. Každý rok jsme pravidelně se synem chodili kupovat dárky pod stromeček dětem z dětských domovů, až jeden rok jsme si řekli, že by bylo hezké poskytnout lásku a domov človíčkovi, který hned na začátku života neměl možnost žít ve své rodině.

Jak vnímalo toto rozhodnutí vaše okolí? S jakými reakcemi jste se setkal/a?

Myslím, že moje obavy z reakcí lidí byly zpočátku veliké. Nakonec se ukázalo, že to vlastně vůbec nikdo neřešil. Okolí to vzalo jako jasnou věc. Nikdy jsem se nesetkala s nepříjemnou reakcí. Spíš naopak. Mně samotné jsou nepříjemné i takové velmi pozitivní reakce typu „To je skvělé, co jsi udělala“. To, že se součástí mého života stal človíček, kterého jsem neporodila, nepovažuji za nic tak výjimečného.

Pěstouni musí projít přípravou. Byla pro vás přínosná? V čem?

Na přípravu pěstounů vzpomínám moc ráda. Sešla se nám úžasná parta lidí, kteří mají stejné smyšlení a všichni lektoři byli skvělí. Dodnes se setkáváme na různých akcích společně s dětmi.  Pro mě to bylo velmi přínosné. Setkali jsme se s odborníky, kteří nám objasnili specifika výchovy dětí z ústavní péče. Měli jsme možnost konzultovat naše obavy se zkušenými pěstouny. Pro mě to byl vždy velmi příjemně strávený čas.

Jaká byla vaše očekávání před převzetím dítěte? Překvapilo Vás při jeho příchodu něco?

Při prvním setkání ještě v kojeneckém ústavu mě překvapilo, že se nedostavil žádný ten pocit ohromného nadšení. Byl to jen obrovský strach, jestli to zvládnu. Všechno šlo velmi rychle a tak na velké přemýšlení nebyl čas. Začala to být realita. Dodnes mám pocit, že nám tenhle úžasný človíček dvojnásob vrací všechno, co do něj vložíme. Její nezměrná energie nás všechny nabíjí. Tím, že jsme se stali pěstouny, jsme jen získali, o nic nejsme ochuzeni.

S jakými mýty o pěstounské péči se nejčastěji setkáváte?

Tím největším mýtem je asi to, že si spousta lidí myslí, že si jdete do kojeneckého ústavu nebo do dětského domova vybrat dítě, které se Vám líbí.

Co je na tom být pěstounem nejtěžší a co Vám naopak dělá největší radost?

Nejtěžší je čekání na svěřené dítě a počáteční papírování. Já mám velmi dobré zkušenosti se soudem i orgánem sociálně-právní ochrany dětí v Mladé Boleslavi. Opravdu se snažili celý proces v rámci možností urychlit v zájmu dítěte.

Teď když víte, co obnáší být pěstounem, šla byste do toho znova?

Určitě a ráda.

 

Děkujeme za rozhovor.

_____________________________________________________________________________________________________________

PROGRAM TÝDNE NÁHRADNÍHO RODIČOVSTVÍ 2017

plakat

 

„Pěstounskou péči považuji za úžasnou náhradu rodinného zázemí,“ říká Tereza Bufková-Prucková

 

  Proč jste se rozhodla spojit s kampaní MÍT DOMOV A RODINU   „Samozřejmost nebo vzácnost?“?

V rámci Vaší kampaně mě oslovila kamarádka a zároveň pěstounka, díky které vím, jak náročnou úlohu vyžadující obrovskou lásku, péči, obětavost, toleranci, odvahu a oddanost této krásné myšlence si na sebe rozhodla vzít. Mít domov a rodinu by dle mého názoru mělo být samozřejmostí, tak jsem také byla vychována. Bohužel vím, že tomu tak v mnoha případech není, a proto si velice uvědomuji, jaké jsem měla a mám štěstí. Pěstounskou péči považuji za úžasnou náhradu rodinného zázemí, pocitu tepla domova, místa návratu, lásky, pomoci a tvorby kvalitních citových vazeb těm, kteří to potřebují.

 

V čem vidíte největší výhody pěstounské péče?

Nejsem žádný odborník, ale po zhlédnutí několika dokumentů o pěstounských rodinách, kojeneckých ústavech a dětských domovech se jako laik domnívám, že pěstounská péče se stále nejvíce přibližuje rodině jako takové. Doma na Vás čekají tytéž rodiče a sourozenci a nestřídají se Vám ,,tety” dle služeb nebo směn, rodiče pěstouni jsou tu jen a jen pro Vás, pro Vaše radosti, starosti, zážitky i bolístky, a ne pro dalších třicet podobně starých dětí. Díky menšímu počtu členů musí být logicky prožitky a péče v pěstounské domácnosti intenzivnější.

Myslíte si, že se v České republice téma pěstounské péče dostatečně propaguje?

Problematiku pěstounské péče jsem začala upřímně více vnímat až začátkem letošního roku, kdy jsem se se zúčastnila krásného projektu ,,Díky tanci” pořádaného herečkou a kamarádkou Jitkou Schneiderovou společně s kampaní ,,Hledáme rodiče”. Umožnilo mi to trochu více nahlédnout do světa pěstounských rodin a zjistit, jak těžké je sehnat prostředky a vůbec důvěru v tuto záslužnou a bohulibou činnost. Přiznám se, že do té doby jsem se o tuto myšlenku tolik nezajímala.

 

Uvažovala byste někdy o přijetí dítěte do pěstounské péče?

Jelikož teprve sama uvažuji o založení vlastní rodiny, nikdy jsem se nad touto otázkou nezamýšlela, možná je na mě předčasná. Ale nikdy neříkej nikdy a co není, může být. Každopádně si velice uvědomuji náročnost této role a jestli budu mít někdy v budoucnu odvahu k tak velkému kroku, na to zatím nedokážu odpovědět.

Proč jste se rozhodla být tanečnicí?

Od malička jsem prý ,,pumpovala” u rádia a jelikož jsem absolvovala soukromou základní školu, kde jsme měli povinně hodinu tance týdně, šlo to samo. Bavilo mě to od začátku a rodiče se rozhodli mě v tom podporovat až do dospělosti, za což jsem jim vděčná.

Jaký je Váš nejoblíbenější zážitek z dětství?

Zážitků z dětství je spousta a nevím, zda bych dokázala nějaký z nich vypíchnout a upřednostnit. Vzpomínám na všechny Vánoce, které považuji za nejkrásnější čas v roce, kdy je rodina pohromadě, vzpomínám na Mikuláše a čerta, kteří byli našimi rodiči objednaní a měli tak autentické masky, že na ně do smrti nezapomenu, vzpomínám na dětské tábory a taneční soustředění, výlety do přírody, chataření, stanování v Chorvatsku, zimní lyžovačky a spoustu a spoustu dalšího. To mám tak vryté v paměti, že z toho jednou budu určitě čerpat i jako rodič:-).

 

logo amina

„Vnímáme nedostatek pěstounů, zejména těch dlouhodobých,“ říká organizace doprovázející pěstouny

Společností pro podporu náhradní rodinnou péče Amina o. p. s. je jedním z realizátorů kampaně MÍT DOMOV A RODINU. Prečtěte si v rozhovoru, jaké služby nabízí pěstounským rodinám a v čem je podle nich největší přidaná hodnota pěstounské péče.

Představte ve zkratce, jak vaše organizace pracuje s pěstouny, jaké služby jim poskytuje a jak se na Vás mohou obrátit.

Pěstouny doprovázíme formou pravidelných konzultací, které jsou zaměřeny na podporu potřeb rodiny, které vznikají v péči o pěstounské děti. S rodinou pracuje jeden, tzv. klíčový pracovník. Často se věnujeme například identitě dětí, pomáháme řešit výchovné problémy a objevuje se také sociální poradenství zejména při řešení bytové problematiky, či dopomoc v jednáních s úřady. Práci s rodinou společně plánujeme.

Dětem i pěstounům poskytujeme také pomoc při kontaktu s dětí s biologickými rodiči, formou poradenství, přípravy tématu v rodině, dále pak poskytováním zázemí a asistencí přim kontaktu.

Velký zájem v poslední době je také o zprostředkování terapeutické, psychologické či speciálně pedagogické péče, poradenství v oblasti sociální, právní i občanské.

Pěstounům pomáháme naplňovat jejich povinnosti, jako je například vzdělávání. Poskytujeme zdarma tematické kursy či supervizní kazuistickou skupinu, kde mohou řešit své aktuální starosti. Nabízíme také víkendové kursy pro celé rodiny, snažíme se, aby byly zážitkově orientované.

Pro děti pořádáme letní pobyty, jako jsou například zátěžový pobyt pro dospívající a zážitkový pro mladší děti, již od věku 5ti let.  Podobně máme i víkendové akce. Mimo to ale také nabízíme finanční příspěvek na zajištění letních táborů. Pěstounům mladších dětí nabízíme v případě potřeby finanční příspěvek na zajištění péče třetí osobou, která je dítěti blízká. Tento institut využívají zejména při pracovním zatížení, jednání na úřadech, ale například i při nemoci.

No a mimo doprovázení pěstounů nabízíme jejich dětem také individuální doučování, které pro nás zajišťují zpravidla studenti pedagogické fakulty.      

Noví klienti, zájemci o naši službu, se na nás mohou obracet telefonicky či emailem, tyto údaje máme uvedené na webových stránkách, kde je i jednoduchý kontaktní formulář. Informace dostanou také na OSPOD.

Se stávajícími klienty již máme zaběhlé komunikační kanály, vidíme se poměrně pravidelně, volají nám, případně reagujeme na zpětné volání. Schůzky probíhají vždy po vzájemné domluvě, zpravidla v domácnosti klienta, ale je možnost i využít zázemí naší organizace.

Proč jste se přidali do kampaně MÍT DOMOV A RODINU „Samozřejmost nebo vzácnost“?

Vnímáme nedostatek pěstounů, zejména těch dlouhodobých, kteří chtějí poskytnout dětem zázemí, rodinu na delší dobu. Vidíme to nejen na osudech malých dětí, které odchází z našich přechodných pěstounských rodin, u kterých vždy doufáme, že se pro ně podaří nějakou rodinu najít. Ale je to také vidět na počtech dětí, které vyrůstají mimo rodinu, v ústavní péči. Doufáme, že se nám podaří zvýšit zájem o pěstounskou péči, to vnímáme jako hlavní cíl kampaně.

V čem je podle vás pěstounská péče nejvíce přínosná?

V první řadě samozřejmě pro konkrétní, pěstounské děti, kteří mají šanci dostat stabilní, bezpečný a láskyplný domov, který jim umožní vyrůstat v přirozeném, rodinném prostředí, mohou se adekvátně rozvíjet v citové rovině, získají schopnost hlubokého emočního pouta, které jim například ústavní výchova umožňuje mnohem hůře.

Také naši pěstouni hovoří o významu pro ně samé, dostávají krásné emocionální naplnění, zpětnou vazbu od dětí, mluví o pocitu seberealizace.

V neposlední řadě je významná i pro stát, který nejenže ušetří finanční prostředky za pobyt dětí v ústavní péči, která je mnohem dražší, ale také získává velkou přidanou hodnotu právě díky schopnostem dětí z pěstounské péče zakládat vlastní vztahy, lépe se v dospělosti do společnosti zapojit.

kampan

 

foto„V naší rodině teď měříme hodnoty jiným metrem než předtím,” říkají pěstouni

Proč jste se rozhodl/a stát pěstounem? Co Vás motivovalo?

Rozhodnutí trvalo několik let, v první fázi mě zaujal nějaký článek o pěstounské péči, který nastartoval zájem mojí rodiny o tuto problematiku. Rozhodli jsme se nabídnout své rodinné zázemí někomu dalšímu, kdo neměl tolik štěstí v životě. Naše biologické děti nám již odrostly a my s manželem měli dost energie na to, abychom se postarali o někoho dalšího. Naší hlavní motivací bylo někomu pomoci, aby náš život měl nějaký další smysl a rozměr.

Jak vnímalo toto rozhodnutí vaše okolí? S jakými reakcemi jste se setkal/a?

Naše nejbližší rodina to vnímala velmi pozitivně, od začátku nám fandila a podporovala nás. Reakce ostatních známých a přátel byly také vesměs pozitivní. Občas se někdo podivil, proč si komplikujeme život. Většina lidí narovinu řekla, že oni by to z různých důvodů nezvládli, což mě celkem překvapilo.

Pěstouni musí projít přípravou. Byla pro vás přínosná? V čem?

Příprava budoucích pěstounů je velmi přínosná. Do doby, než nám příprava začala, jsme měli o pěstounství a přijímaných dětech velmi zkreslené představy. Různá témata a praktická cvičení či ukázky nás tvrdě posadily do reality. Díky celé přípravě jsme byli opravdu připraveni řešit různé situace nejen s přijatými dětmi. Mnoho témat se prolíná s běžným životem a pomohlo i nám osobně.

Za jak dlouho Vám bylo svěřeno dítě po tom, co jste byla zařazena do evidence jako pěstoun/ka? Jaká byla vaše očekávání? Překvapilo Vás při jeho příchodu něco?

Do evidence jsme byli zařazeni v březnu. Telefonát z krajského úřadu o vytipování dítěte jsme obdrželi začátkem května, takže jsme nečekali ani dva měsíce. Nicméně po dokončení přípravy v půlce února se všechny další kroky nekonečně vlekly a natěšená rodina začínala být chvílemi skeptická. Když jsme se konečně dočkali, a z telefonu se dověděli, že nám vytipovali 2 letého klučinu (naše představa bylo 3-5 leté dítě), nastalo dlouhých 5 dní, než došlo na schůzku na krajském úřadě, kde jsme měli být seznámeni se spisem dítěte. Celých 5 dní jsme doma nemluvili o ničem jiném a tipovali, jak bude vypadat, jak se jmenuje, jestli zvládneme takového prcka a spoustu dalších otázek. Všechny obavy jakoby se vypařily po seznámení s prckem, který od začátku naprosto zapadl do naší dost akční rodiny. První dny a týdny se u nás seznamoval s běžným životem a my si též zvykali na nový režim s tak malým dítětem. Naše biologické děti byly již velké (věk 18 a 16let). Změnilo se toho mnoho - od slovníku, který nebyl nijak vulgární nicméně pro malé dítě asi ne úplně pochopitelný a vhodný, přes změny večerního klidu, pravidelnosti společných jídel a mnoho dalšího. Vše přišlo naprosto spontánně a prcek se u nás velmi rychle a dobře adaptoval.

Nemůžu říct, že by mě něco moc překvapilo, protože jsme na to byli připraveni. Náš prcek k nám šel z dětského centra, kde strávil 1 rok života. Před tím byl u své matky. Byl velmi živý a roztěkaný. Uměl vše, co děti z ústavu – papat lžičkou, obléknout a svléknout se, na pokyn uměl jít spát, vůbec se nebál spát v cizí posteli, nosil pleny a uměl několik slov jako auto, mašinka nebo teta. Pro nás běžné věci ale neznal – praní prádla v pračce, nakupování, vaření jídla a další. Vše velmi rychle dohnal, zapadl i do širší rodiny, začal navštěvovat mateřskou školu, kde je na stejné úrovni jako jeho vrstevníci.

S jakými mýty o pěstounské péči se nejčastěji setkáváte?

Nemohu říci, že se s nimi setkávám osobně, ale obecně ve společnosti kolují různé mýty. Nejčastější je ten, že to pěstouni dělají pro peníze.

Co je na tom být pěstounem nejtěžší a co Vám naopak dělá největší radost?

Nejtěžší na pěstounství je úřední šiml a byrokracie, která v Česku bohužel stále staví velké překážky. Velmi těžké je také přijmout fakt, že rodič dítěte, i přes všechny okolnosti, zůstává na prvním místě, co se týká práv na dítě, a pěstoun až na tom posledním. A co je nejhorší, že velmi často tato práva biologické rodiny převyšují zájem dětí, který by měl být vždy na prvním místě.

Radost nám dělá každý den s naším prckem, protože nám každý den ukazuje, jaký velký kus cesty ušel. Každý den nás něčím rozesměje, nebo dojme a vidíme, že je tohle ta správná cesta pro každé dítě - žít život v rodině, mít mámu a tátu, kteří ho milují jako vlastního.

V naší rodině teď měříme hodnoty jiným metrem než předtím a jsme rádi příkladem pro naše děti. Pomoc druhým by měla být součástí života každého z nás a věřím, že i oni budou toto poslání šířit dál a z toho mám opravdu radost.

Teď když víte, co obnáší být pěstounem, šli byste do toho znova?

Určitě bych do toho šla znovu, má to velký smysl a dětí, které potřebují svou rodinu je stále mnoho. I naše rodina uvažuje o přijetí druhého pěstouněte. Chuť a sílu na to určitě máme.

kampan