Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Odbor sociálních věcí

Dětský SLOVNÍČEK sociálně-právní ochrany dětí

Azylový dům

Je dům, kde se mohou rodiče se svými dětmi ubytovat na přechodnou dobu. Mají tam vlastní pokoj a zaměstnanci azylového domu se snaží zajistit pro rodinu bezpečí a pomoci jí s řešením problémů.

Dětský domov

V dětských domovech je dětem poskytována náhradní péče v menších nebo větších skupinách.

Dítě

Dítětem je osoba do 18 let, která žije nebo se dlouhodobě zdržuje na území naší republiky. Dítě má v České republice právo na sociálně-právní ochranu a to zdarma.

Kolizní opatrovník

Kolizní opatrovník vždy hájí práva dítěte. Může to být právník, kterého vybrali rodiče. Nebo je kolizním opatrovníkem sociální pracovník sociálně-právní ochrany dětí. Hájí zájmy a práva dětí, pomáhá jim.

Kurátor pro mládež/sociální kuratela

Kurátor pro mládež pracuje na obecním úřadě a může tě navštívit doma a ve škole nebo si tě pozvat k sobě na úřad. Kurátor pro mládež pracuje s dětmi do 18 let, které vyžadují zvýšenou pozornost z důvodu:

  • porušování zákona (dopouštění se přestupků nebo trestných činů - provinění),

  • neplnění povinné školní docházky (chození za školu),

  • závažných výchovných problémů (nevhodné chování atd.),

  • útěků z domova,

  • agresivních projevů,

  • zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek.

    Kurátor pro mládež provází děti v průběhu přestupkového (na přestupkové komisi) či trestního řízení (jednání na policii i při jednáních u soudu). Dále osobně jedná s dětmi a jejich rodiči a pomáhá k odstranění nevhodného chování dítěte, doporučuje spolupráci s odborníky, kterými mohou být psycholog, etoped nebo třeba také psychiatr. V případě, že chování dítěte ohrožuje okolí nebo dítě samotné, může navrhovat krátkodobé nebo dlouhodobé umístění dítěte mimo domov v náhradní péči.

Náhradní péče

Všechny děti potřebují péči dospělých. Mnoho dětí nemůže vyrůstat ve své rodině. Někdy je to proto, že rodiče zemřeli jindy proto, že o děti řádně nepečují nebo nemohou pečovat např. ze zdravotních důvodů. Úkolem sociálně-právní ochrany dětí je pomáhat rodinám překonávat obtížné situace a zabránit odloučení rodičů od dětí. V případech, kdy už pobyt ve vlastní rodině není pro děti bezpečný, může být rozhodnuto o náhradní péči. V takových chvílích musí být děti srozumitelně seznámeny se svou situací. Všechny děti mají právo účastnit se rozhodování, které je ovlivní.

Pokud rodiče nejsou schopni zajistit potřebnou péči, mohou být jejich děti umístěny (mimo původní rodinu) a odpovědnost za jejich péči převezmou jiní dospělí. Náhradní péče má více podob. Děti lze umístit u jejich příbuzných, v dětských domovech nebo v pěstounských rodinách. Všechna tato řešení představují náhradu rodičovské péče, proto se jim říká náhradní péče. Pobyt v náhradní péči by nikdy neměl trvat déle, než je nutné a děti by se měli do své rodiny vrátit hned, jak je to možné. Z tohoto důvodu je pravidelně prošetřována situace rodiny, situace dítěte a jeho názor. Stejně tak je pravidelně vyhodnocována kvalita náhradní péče.

Náhradní péče může trvat několik dnů či týdnů nebo může trvat i několik let než je dítě zletilé, dokončí vzdělání nebo se zlepší situace v jeho rodině.

Osvojení/adopce

Osvojené děti se stanou syny a dcerami svých náhradních (adoptivních) rodičů. Nejedná se proto o náhradní péči. Osvojené dítě má právo nejpozději do nástupu do školy dozvědět se, že bylo osvojené (adoptované).

Pěstoun

Pěstoun je dospělý člověk, který sám nebo se svou manželkou či manželem přijme do své rodiny děti, které potřebují náhradní péči. Někdy má doma i své vlastní děti. Úkolem pěstounské rodiny je, aby děti měly možnost vyrůstat v klidu rodinného prostředí.

Pěstouni by měli být pečlivě vybíráni a školeni tak, aby dětem v pěstounské péči poskytli domov a porozumění.

Pěstounská rodina by měla být blízko bydliště dítěte, aby mohlo zůstat v kontaktu se svou rodinou a to nejen rodiči a sourozenci, ale také s babičkou, dědou, tetou nebo strýcem. Tato podmínka platí pouze tehdy, pokud vztahy s příbuznými nejsou pro dítě škodlivé a v blízkosti bydliště dítěte pěstounská rodina je.

Pěstounská péče by nikdy neměla trvat déle, než je nutné. Děti by se měly z pěstounské péče vracet do své původní rodiny hned, jak je to možné

Pěstoun na přechodnou dobu

Pěstoun na přechodnou dobu nebo také někdy nazývaný přechodný pěstoun, je pěstounem, ke kterému přicházejí děti na kratší dobu, nejdéle na jeden rok. Pokud se nepodaří urovnat rodinnou situaci, pak přechodný pěstoun doprovodí dítě do jiné náhradní péče, kde může dítě zůstat dlouhodobě.

Policista

Je muž nebo žena, může a nemusí mít uniformu. Policista ti vždy řekne, proč potřebuje, abys mu řekl pravdu. Řekne ti také, že pokud nechceš, nemusíš vypovídat. Ptá se dětí, co viděly nebo prožily. Vše si policista zapisuje nebo má svého zapisovatele. V místnosti také může být kamera nebo nahrávací zařízení, aby děti nemusely vše opakovat ještě jednou někomu dalšímu.

Psycholog

Psycholog si s dětmi povídá o jejich pocitech, starostech, radostech. Může také s dětmi hrát různé hry.  

Rozvod nebo rozchod rodičů

Na celém světě jsou tisíce rodičů, kteří se rozcházejí nebo rozvádějí. I když se kdysi měli rádi, nyní se tak moc hádají nebo si ubližují, že už nemohou být spolu. Rozhodnou se, že se rozejdou nebo rozvedou a budou žít každý jinde. Své děti mají stále stejně rádi. Není důležité hledat příčinu rozchodu a už vůbec ne hledat příčinu v dětech. Mezi rodiči se přihodí tolik věcí, že není možné najít jen jediný důvod jejich rozchodu. Nikdy za to nemůže neuklizený dětský pokoj ani špatné známky ve škole.

Rozvod rodičů může dětem přinášet smutek, bezmoc, špatné sny, strach, obavy, ale třeba i vztek a zlost. Děti tuto situaci nemohou ovlivnit a nezbývá, než ji přijmout a smířit se s ní.

Až rodiče úplně vyřeší problémy mezi sebou, mají více času a pochopení i pro dětské pocity. Do té doby dětem může pomoci si o svých pocitech popovídat s babičkou, dědou, tetou, strýcem nebo paní učitelkou. Pomoc mohou také sociální pracovníci nebo psychologové. Dalším řešením je telefonát na linku důvěry.

Sociální pracovnice/sociální pracovník

Pracuje na obecním nebo krajském úřadě. Může tě navštívit doma a ve škole nebo si tě pozvat k sobě na úřad. Zajímá se o to, zda se děti u svých rodičů mají dobře, něco je netrápí nebo zda jim někdo neubližuje. Snaží se pomoci rodičům, dokáže poradit a doporučit dalšího odborníka, který rodičům poradí, jak se lépe postarat o své děti. Sociální pracovnice nebo pracovník je tu od toho, aby dětem pomáhal a proto není třeba se jich bát.

Někdy se sociálním pracovníkům nepodaří zlepšit situaci v rodině. V takovém případě soudce rozhodne, že se o dítě již nebudou starat rodiče a společně se sociální pracovnicí hledají dítěti pěstouny a pokud to není možné, tak místo v dětském domově. Sociální pracovnice dítě doprovází, proto se jí může ptát na vše, co ho zajímá. Sociální pracovnice dítě v pěstounské péči nebo v dětském zařízení pravidelně navštěvuje. Doprovází také dítě zpět do jeho rodiny, když už je to možné.

Sociální pracovnice navštěvuje rodinu i v jiných případech, například když se rodiče rozcházejí nebo rozvádějí. Také spolupracuje s rodinou, pokud se dospěláci chtějí stát pěstouny nebo osvojiteli.

Soudce

Soudce je u soudního řízení hlavní osobou, která sedí v čele jednací místnosti. Při jednání má na sobě talár (dlouhý plášť) černé barvy s fialovým lemem. Soudce se účastníků jednání ptá na mnoho otázek a vždy chce slyšet pravdu, protože rozhoduje o důležitých věcech.

V případě rozchodu rodičů si soudce může pozvat děti do soudní síně nebo do své pracovny na soudě. S dítětem si pak povídá o něm a jeho rodině. Při takovém povídání může, ale nemusí mít talár. U rozhovoru dítěte se soudcem nejsou v místnosti rodiče, ale pouze sociální pracovník. Z takového povídání soudce vypracuje zápis, který přečte při dalším jednání rodičům i jejich právníkům.

Svědek

Svědci jsou lidé, kteří viděli nebo zažili něco důležitého, co je předmětem soudního jednání. Svědky mohou být dospělí, ale i děti.

Znalecký posudek/soudní znalec

Pokud se rodiče u soudu nemohou dohodnout, může soudce před svým rozhodnutím nařídit vypracování znaleckého posudku. Dítěti je určen soudní znalec, což je psycholog nebo lékař, který si s dítětem a jeho rodiči povídá o životě rodiny a pak vypracuje posudek, který pomáhá soudci v jeho rozhodnutích.