Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

„V naší rodině teď měříme hodnoty jiným metrem než předtím,” říkají pěstouni

18. 10. 2017

V rámci Týdne náhradního rodičovství byly realizovány tři rozhovory. Jedním z nich je i rozhovor s pěstouny z Libereckého kraje.

Proč jste se rozhodl/a stát pěstounem? Co Vás motivovalo?

Rozhodnutí trvalo několik let, v první fázi mě zaujal nějaký článek o pěstounské péči, který nastartoval zájem mojí rodiny o tuto problematiku. Rozhodli jsme se nabídnout své rodinné zázemí někomu dalšímu, kdo neměl tolik štěstí v životě. Naše biologické děti nám již odrostly a my s manželem měli dost energie na to, abychom se postarali o někoho dalšího. Naší hlavní motivací bylo někomu pomoci, aby náš život měl nějaký další smysl a rozměr.

Jak vnímalo toto rozhodnutí vaše okolí? S jakými reakcemi jste se setkal/a?

Naše nejbližší rodina to vnímala velmi pozitivně, od začátku nám fandila a podporovala nás. Reakce ostatních známých a přátel byly také vesměs pozitivní. Občas se někdo podivil, proč si komplikujeme život. Většina lidí narovinu řekla, že oni by to z různých důvodů nezvládli, což mě celkem překvapilo.

Pěstouni musí projít přípravou. Byla pro vás přínosná? V čem?

Příprava budoucích pěstounů je velmi přínosná. Do doby, než nám příprava začala, jsme měli o pěstounství a přijímaných dětech velmi zkreslené představy. Různá témata a praktická cvičení či ukázky nás tvrdě posadily do reality. Díky celé přípravě jsme byli opravdu připraveni řešit různé situace nejen s přijatými dětmi. Mnoho témat se prolíná s běžným životem a pomohlo i nám osobně.

Za jak dlouho Vám bylo svěřeno dítě po tom, co jste byla zařazena do evidence jako pěstoun/ka? Jaká byla vaše očekávání? Překvapilo Vás při jeho příchodu něco?

Do evidence jsme byli zařazeni v březnu. Telefonát z krajského úřadu o vytipování dítěte jsme obdrželi začátkem května, takže jsme nečekali ani dva měsíce. Nicméně po dokončení přípravy v půlce února se všechny další kroky nekonečně vlekly a natěšená rodina začínala být chvílemi skeptická. Když jsme se konečně dočkali, a z telefonu se dověděli, že nám vytipovali 2 letého klučinu (naše představa bylo 3-5 leté dítě), nastalo dlouhých 5 dní, než došlo na schůzku na krajském úřadě, kde jsme měli být seznámeni se spisem dítěte. Celých 5 dní jsme doma nemluvili o ničem jiném a tipovali, jak bude vypadat, jak se jmenuje, jestli zvládneme takového prcka a spoustu dalších otázek. Všechny obavy jakoby se vypařily po seznámení s prckem, který od začátku naprosto zapadl do naší dost akční rodiny. První dny a týdny se u nás seznamoval s běžným životem a my si též zvykali na nový režim s tak malým dítětem. Naše biologické děti byly již velké (věk 18 a 16let). Změnilo se toho mnoho - od slovníku, který nebyl nijak vulgární nicméně pro malé dítě asi ne úplně pochopitelný a vhodný, přes změny večerního klidu, pravidelnosti společných jídel a mnoho dalšího. Vše přišlo naprosto spontánně a prcek se u nás velmi rychle a dobře adaptoval.

Nemůžu říct, že by mě něco moc překvapilo, protože jsme na to byli připraveni. Náš prcek k nám šel z dětského centra, kde strávil 1 rok života. Před tím byl u své matky. Byl velmi živý a roztěkaný. Uměl vše, co děti z ústavu – papat lžičkou, obléknout a svléknout se, na pokyn uměl jít spát, vůbec se nebál spát v cizí posteli, nosil pleny a uměl několik slov jako auto, mašinka nebo teta. Pro nás běžné věci ale neznal – praní prádla v pračce, nakupování, vaření jídla a další. Vše velmi rychle dohnal, zapadl i do širší rodiny, začal navštěvovat mateřskou školu, kde je na stejné úrovni jako jeho vrstevníci.

S jakými mýty o pěstounské péči se nejčastěji setkáváte?

Nemohu říci, že se s nimi setkávám osobně, ale obecně ve společnosti kolují různé mýty. Nejčastější je ten, že to pěstouni dělají pro peníze.

Co je na tom být pěstounem nejtěžší a co Vám naopak dělá největší radost?

Nejtěžší na pěstounství je úřední šiml a byrokracie, která v Česku bohužel stále staví velké překážky. Velmi těžké je také přijmout fakt, že rodič dítěte, i přes všechny okolnosti, zůstává na prvním místě, co se týká práv na dítě, a pěstoun až na tom posledním. A co je nejhorší, že velmi často tato práva biologické rodiny převyšují zájem dětí, který by měl být vždy na prvním místě.

Radost nám dělá každý den s naším prckem, protože nám každý den ukazuje, jaký velký kus cesty ušel. Každý den nás něčím rozesměje, nebo dojme a vidíme, že je tohle ta správná cesta pro každé dítě - žít život v rodině, mít mámu a tátu, kteří ho milují jako vlastního.

V naší rodině teď měříme hodnoty jiným metrem než předtím a jsme rádi příkladem pro naše děti. Pomoc druhým by měla být součástí života každého z nás a věřím, že i oni budou toto poslání šířit dál a z toho mám opravdu radost.

Teď když víte, co obnáší být pěstounem, šli byste do toho znova?

Určitě bych do toho šla znovu, má to velký smysl a dětí, které potřebují svou rodinu je stále mnoho. I naše rodina uvažuje o přijetí druhého pěstouněte. Chuť a sílu na to určitě máme.

kampan

Ing. Hájková Kateřina
katerina.hajkova@kraj-lbc.cz
Telefon: 485226449
Mobil: 725704059

Vzhledem k aktuální situaci ohledně koronaviru vyvolávajícího Covid-19 a rozšíření povinné karantény přinášíme "Rady a doporučení pro domácí karanténu" od SZÚ:

Také ke stažení v PDF: http://www.szu.cz/modules/makepdf/make.php?id=6715

Jste v domácí karanténě. Váš stav nevyžaduje přijetí do nemocnice. Je důležité dodržovat následující pokyny:

1.       Zůstaňte doma

Vy nebo osoba, o kterou pečujete, byste měli zůstat doma s výjimkou lékařské péče (viz bod 3 a 8 – co dělat před vyhledáním lékařské péče). Nechoďte do práce, školy, na veřejná místa a nepoužívejte hromadnou dopravu nebo taxi, dokud vám nebude řečeno, že je to bezpečné.

Jestliže potřebujete obstarat nákup potravin, jiného zboží a léků, musíte požádat o pomoc jinou osobu. Také si můžete nákup objednat telefonicky nebo mailem (online).  V instrukcích pro dodání zboží musí být uvedeno, že nákup má být ponechán venku nebo na verandě nebo na jiném vhodném místě.

2.       Izolujte se od ostatních osob ve vaší domácnosti

Měli byste zůstat v dobře větratelné místnosti s oknem, které se dá otevírat a pokud to lze, měli byste být separováni od ostatních osob v domácnosti. Zavírejte dveře.

Pokud je to možné, používejte oddělenou koupelnu. Pokud sdílíte koupelnu s ostatními osobami, je nezbytný pravidelný úklid.  Pokud nemáte k dispozici samostatnou koupelnu, měla by osoba v domácí izolaci používat zařízení jako poslední, a poté by tato osoba měla koupelnu řádně uklidit. Osoba v domácí izolaci musí používat vlastní ručníky, které nepoužívají další členové domácnosti, a to jak pro osušení po koupání nebo sprchování, tak pro účely hygieny rukou.

Pokud bydlíte na koleji či jiném místě, kde sdílíte společnou kuchyni, koupelnu a společenské prostory, měli byste zůstat jen ve svém pokoji se zavřenými dveřmi, vycházet jen v nezbytných případech a nosit ústní roušku.

Pokud sdílíte s ostatními osobami kuchyň (na koleji apod.), pokud je to možné, nevstupujte do těchto míst, pokud jsou tam přítomni ostatní. Pokud to jinak nejde, noste ústní roušku.  Jídlo jezte ve svém pokoji. Použité nádobí myjte ručně v horké vodě s čisticím prostředkem a osušte vlastní utěrkou.

3.       Než navštívíte svého lékaře, nejdříve mu zavolejte

Všechny návštěvy lékaře by měly být předem projednány telefonicky. Je to proto, že je ve zdravotnických zařízeních potřeba minimalizovat kontakt s ostatními lidmi.

V případě že se zhorší váš zdravotní stav (objeví se zejména horečka, kašel, dušnost), kontaktujte telefonicky svého lékaře, který bude dále organizovat poskytovaní zdravotní péče ve spolupráci krajskou hygienickou stanicí, případně volejte linku 112.

Pokud potřebujete poradit v souvislosti s koronavirem, jsou k dispozici nonstop linky Státního zdravotního ústavu 724 810 106 nebo 725 191 367 nebo 725 191 370.

K dispozici jsou i infolinky jednotlivých krajských hygienických stanic.

 

4.       Noste ústní roušku, pokud vám to je doporučeno 

Pokud jste dostali ústní roušku, měli byste ji nosit v případě, že pobýváte ve stejné místnosti s jinými lidmi i v případě návštěvy poskytovatele zdravotní péče. Pokud nemůžete nosit ústní roušku, měli by ji nosit lidé, kteří s vámi žijí, pokud jsou s vámi ve stejné místnosti.

5.       Kryjte si ústa a nos při kašli a kýchání

Při kašlání nebo kýchání si zakryjte ústa a nos kapesníkem na jedno použití. Lidé, kteří pečují o osoby čekající na výsledky vyšetření na infekci COVID-19, by také měli používat při kašli a kýchání jednorázové kapesníky.

Kapesníky odhazujte do plastového pytle na odpadky (viz bod 10 - nakládání s odpady) a okamžitě po jejich použití si umyjte ruce mýdlem a vodou (po dobu nejméně 20 sekund), opláchněte si je a důkladně osušte. Stejně tak pečující osoba pomáhá při dodržování tohoto pravidla osobě, o kterou se stará.

6.       Myjte si ruce

Myjte si ruce a osobě, o kterou pečujete, pomáhejte při mytí rukou. To by se mělo provádět často a důkladně mýdlem a vodou po dobu nejméně 20 sekund, poté si ruce opláchněte a důkladně osušte. Totéž platí pro osoby pečující o kohokoli, kdo je testován na SARS-CoV-2. Nedotýkejte se očí, nosu a úst nemytýma rukama.

7.       Vyhněte se sdílení domácích potřeb

Předměty (skleničky, šálky, kuchyňské náčiní, ručníky, ložní prádlo nebo jiné předměty), které jste vy nebo osoba, o kterou pečujete, použili, byste neměli sdílet s ostatními osobami ve vaší domácnosti. Po použití těchto předmětů je důkladně omyjte mýdlem a vodou; k mytí nádobí a příborů lze použít myčku nádobí.

Prádlo, povlečení a ručníky by měly být uloženy v plastovém pytli a vyprány, jakmile bude známo, že testy na SARS-CoV-2 (COVID-19) jsou negativní. Pokud to není možné a musíte prádlo prát, přečtěte si další pokyny k manipulaci s prádlem níže.

8.       Nezvěte si domů návštěvy

Pokud si myslíte, že je nezbytně nutné, aby vás někdo navštívil, proberte to nejdříve s vaším lékařem. Pokud musíte mluvit s někým, kdo není členem vaší domácnosti, udělejte to telefonicky.

9.       Domácí zvířata

Snažte se držet dál od svých domácích mazlíčků. Pokud je to nevyhnutelné, myjte si ruce před a po kontaktu s nimi.

10.   Praní prádla

Pokud potřebujete vyprat doma prádlo, ještě než budou k dispozici výsledky vyšetření, vyperte ho pomocí pracího prostředku při nejvyšší možné teplotě vhodné pro danou tkaninu. Vhodné jsou teploty nad 60 °C. Pokud je to možné, sušte a žehlete prádlo na nejvyšší možnou teplotu vhodnou pro danou tkaninu.

Při manipulaci se znečištěnými materiály používejte jednorázové rukavice a plastovou zástěru a očistěte všechny povrchy v okolí pračky.

Prádlo nenoste do veřejné prádelny.

Po manipulaci se špinavým prádlem si důkladně umyjte ruce mýdlem a vodou.

11.   Odpady

Veškerý odpad (včetně roušek a kapesníků) od osoby v izolaci, by měl být uložen v plastovém pytli na odpadky a po naplnění musí být pevně zavázán. Plastový pytel by pak měl být vložen do druhého pytle a zavázán a až poté dán do kontejneru na odpad.

12.   Sledujte příznaky onemocnění u sebe nebo u osoby, o kterou pečujete

Pokud se zhoršuje zdravotní stav vás nebo osoby, o kterou pečujete, např. máte dýchací obtíže, vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud se nejedná o nouzovou situaci, telefonujte vašemu praktickému lékaři nebo do nemocnice.

Pokud se jedná o stav nouze a potřebujete zavolat sanitku, informujte volajícího nebo operátora, že jste vyšetřováni na SARS-CoV-2 (nebo že pečujete o někoho, kdo je testován na SARS-CoV-2) .